Cvok uprostřed ničeho

Každý pracovní den v týdnu jsi k dispozici na telefonu i mailu. Čekáš na zpětnou vazbu, jde o cosi důležitého. Ať tě ale ani nenapadá, že čekáš na něco, co by běžnou osobu dnešní společnosti hnedka nadchlo. Nečekáš na schválení knihy redaktorem, nečekáš na oznámení, že tě vzali na tvou vysněnou vejšku, která tě pak stejně udolá k necitelnosti.

Čekáš, až odepíšou. Ti lidé, kterým ses bránil, dokud to šlo. Nechtěls' s nimi mít nic společného, dokud to šlo ještě zvládat na vlastní pěst, ale ono najednou nejde. Žádnej psycholog po celý Praze nemá místo, chtěj tě zapisovat do pořadníků. Někde tě dokonce ani do pořadníku nezapíšou, dokud se nevzdáš svýho presenčního studia a nebudeš chodit na denní stacionáře. Tak čekáš, jestli ti neodpoví jeden z těch několika, kterýho jsi žadonil mailem, aby tě vzal - na pojišťovnu, samozřejmě. Nemáš prachy na soukromýho.

Nic nepřichází, tvoje schránka zeje prázdnotou a psychotický stavy dohánějící tě k šílenství začínají vyhrávat závod nad těmi, kteří by ti mohli pomoct, ale nepomůžou, protože jsi přišel moc pozdě. Tak se rozhodneš to všechno vyblejt na papír.

Stáváš se cvokem uprostřed ničeho.