Choré Mládí

Nikdo nám nedal návod jak žít. Potácíme se světem a nevíme, co vlastně chceme, jestli si vzít na večírek šaty s krajkou či volánky, jestli bojovat nebo už to tentokrát opravdu vzdát. Jak se sakra máme dostat z té nekončící deprese a kdo z nás bude dnes volat do restošky, protože každý má strach ten zatracenej telefon zvednout. Některým z vás nastavím zrcadlo, jiní se lehce vcítí do pocitu beznaděje, ostatní se snaží pochopit jaké to je, jiným je to fuk. Ale ne, teď už opravdu upřímně, zajímají naše pocity doopravdy někoho?

Toto berte jako můj deník či safe zónu pro odložení mých myšlenek. Některé pasáže budou zcela drsně upřímné jiné zaobaleny do jemného papíru, jindy budete muset číst mezi řádky, aby vám došel smysl.