Covidiskuzní deník

Budiž vítán, vážený kolemjdoucí.

Tenhle komentář ke covidu bude dlouhej. Nacpat co se tu dělo a zjistilo za dva roky do pár vět moc nejde, ale čestný pionýrský, že se budu snažit. Nech si na to kdyžtak čas a klid, nemusíš to přečíst hned.

Nejdřív, krapet pročistím rybníček, kdyby ses ptal, odkud ty věci mám:
- je mi ukradený, co říká vláda
- je mi ukradený, co na mě od koho vybafne na Facebooku
- je mi ukradený, co kdo řekne náhodně v televizi
- je mi ukradený, co řekne jakej odborník, dokud neřekne JAK NA TO PŘIŠEL a člověk nezjistí ze základních učebnic pro mediky a DOSTUPNÝCH VÝZKUMŮ, že je to totální kravina

Pardon za velký písmo, přišlo mi to důležitý. Vláda je v tomhle trochu jako rozbitý hodiny - ukazuje dvakrát denně správnej čas, ale hodinky si podle toho radši neseřizuju. Od začátku pandemie ve volném čase hledám, poslouchám lidi s různejma názorama, ověřuju, čtu. Je to únavný, ale baví mě to. Ber teda to, co řeknu s nějakým odstupem, jsem nadšenej informatik, ne lékař (a rozhodně bych se cítil víc sebejistě v historii Nokie, než v tomhle), ale kdybys měl jakoukoli otázku, nebo tě zajímalo, odkud co beru, do toho.

Do této knihy budu postupně přidávat své snahy o vysvětlení základů epidemiologie a všeho možného okolo viru, včetně jeho fungování, možné léčby, imunity, rozhodnutí politiků, převážně z diskuzí, které mívám na internetu.

Ať tedy stojíš, milý poustevníče, na kterékoli straně - chceš-li diskutovat také, jsi vítán.

Zmatené Sluníčko