Každá láska má své příběhy, zanechává v srdci stopy, které nevyblednou. Každá slza má v sobě naději, i v bolesti se odráží touha po tom, co Všichni nosí masky, které skrývají pravdu. Tváříme se, že je vše v pořádku, ale pod úsměvem se skrývá bolest, která nezmizí, dokud ji nepřijmeme.

sídliště,kde jí nikdo nemá rád. Kde není v bezpečí a útočiště nachází v poznámkách.

nevím.

Občas je potřeba někde vysypat ,,emoční odpad''

Jen poezie Teple podzimních dnů Kdy jen za ní mi z očí lije Plno růže trnů Nebo na obloze září Jak moc ho miluju A doufám že se nikdy nevypaří /4/

Zas a znova, už čtvrtá kniha o poezii. Je to pro mě únik z reality a někdy i poučné. Je to, jako jiný svět, který jen, tak nikdo nezná. Učaruje to člověka. Přeji Vám krásné počtení.

Mnoho z nás si nezasloužilo to, co nás potkalo. Mnoho z nás si v pozdních hodinách často kladlo otázku: „Proč?" Netvrdím, že se v mých básních nutně najdete, ale pokud máte něco na srdci, melancholickou náladu či chuť na pěkné básně, jste na správném místě. Toto jsou básně jedné dívky, která roky krvácela na papír a rozhodla se, že je chce sdílet s ostatními.

Dvaadvacetiletá studentka Literatury Bella, má vše po čem v životě toužila. Skvělou práci v kavárně, hodného přítele a úžasnou rodinu. Její život se ale obrátí naruby, když zjistí,že ten kterého bezmezně milovala jí celé roky lhal. Dokáže mu odpustit a nebo muset s jeho tajemstvím žít po zbytek života? Pokračujte ve čtení a dozvíte se.

jen jestli. né možná někdy.

říká se, že láska je slepá jenže tohle není láska a už vůbec ne slepá vždyť na mě mává z dálky na mě zamávala moje plíce mi sebrala myšlenky mi zpět nedala a šla trochu jiným směrem