Tak mě přinuť...

V prostředí mafie je žena vnímána jako objekt pro obchod. Tam kde vás nikdo nechce slyšet, je proto marné volat o pomoc.
Lilith se zachránila sama. Odtrhla se od minulosti a konečně našla svobodu. Aspoň to si myslela. Užívala doušky v podobě panáků a poddala se rozkoši nočního života velkoměsta. Nikdo však nemůže utíkat na vždy. Když je Lilith unesená stínem z dětství, je nucena se ke všemu navrátit. Proč ale? Roky měla klid, tak proč najednou? Stane se pro svého únosce jenom hračkou, nebo to bude ona, kdo si začne hrát s nitkami?

"Táhni k čertu. Ty i tvoji lidé." uchechtla jsem se podnapile. Byl mi jedno...Hlava mi padla do předklonu a já cítila , jak mi prameny vlasů po tváři rozmazávají krvavou stopu.
V afektu mě popadl za vlasy, narovnal mě. Do tváře mi namířil zbraní. Zůstala jsem v klidu. Nemělo cenu se vzpírat a více si do kůže zařezat lano, kterým mě přivázal k židli. Hleděla jsem mu do zlatých očí. V srdci jsem cítila tíhu zášti a odsouzení, jenž jsem k tomu muži chovala.
"Uvědomuješ si s kým mluvíš, holčičko?" Dorianův chladný hlas mnou prostoupil a v mé hlavě rezonoval nebezpečím. Ten známý hlas, který teď patřil někomu cizímu.
"Nic není jen tak. Mám tě poslouchat? Žít opět jako ve zlaté kleci? To chceš?" Odhodlaně jsem na něj hleděla. Nemám v plánu se nechat pokořit. Ať si dělá co chce. Já si svůj život vybojovala a získám ho zpět. A jestli ne...tak ať mě klidně zabije. "Tak mě přinuť...!"

Příběh obsahuje mnoho sexuálních scén, násilí, závislostí, extrémně toxických (zromantizovaných) vztahů a další srandy, kterou tady na wattpadu mají všichni tak rádi... Takže tak k varování.

Dále... pro info, tento příběh je čistě pro zabavení v momentu vlastního masochismu, nebo extrémní nudy. Užijte si můj experiment.