,,Tohle musí skončit" vydechla jsem a otočila se k němu čelem. Jeho tvář se jakoby po mé větě celá zmrazila.
,,Cože? Proč? Udělal jsem něco špatně?" sypal ze sebe jednu otázku za druhou.
,,Marcusi jsem tvoje chůva, takhle to dál jít nemůže. To co se mezi námi stalo, navždy zapomeneme a budeme dělat, že se to nestalo" tvářila jsem se klidně, i když jsem měla co dělat, aby pár slaných kapek nevyteklo z mých šedých očí.
,,Ale co když nechci zapomenout?" zamrkal.
,,Pochop mě prosím. Sám víš, že to není správné, proto bude nejlepší, když se to už nebude opakovat"
Z očích mu začaly vytékat slzy. Rychle se zvedl a beze slov opustil můj pokoj. Samozřejmě nezapomněl třísknout s dveřmi.
! Varování: V příběhu se mohou objevovat pravopisné chyby a vulgární slova!
George se na mě ze své výšky zaujatě podívá a vyzývavě zvedne obočí, jako kdyby mi chtěl naznačit, že jestli ho chci, budu pro to muset udělat víc. Natlačím ho proto na zeď a než si to stihnu rozmyslet, vrhnu se na jeho rty. Tím ho asi trošku vyvedu z rovnováhy, protože nejdřív jen překvapením zalapá po dechu a stojí strnulý na místě. Po dvou vteřinách mi ale zasténá v odpověď do úst a rozevře rty, abych k němu měla lepší přístup. Vkloznu mu rukama do rozcuchaných vlasů a sevřu je v pěst, až ze sebe znovu vydá ten zatraceně přitažlivý chraplavý zvuk.
***
Nikdy jsem na ty kecy o lásce na první pohled, načasování nebo snad osudu nevěřil.
Když ale uvidím kudrnatou holku, která stojí s rozcuchaným drdolem naproti přes ulici, zatají se mi dech.
Je to jako kdyby se čas zpomalil a já přestal vnímat svět kolem sebe.
Moje srdce začne bít rychleji.
Zajímavé je, že mi k tomu stačí pouze úsměv, který se na pár vteřin mihne přes její tvář, než zmizí v budově za sebou.
A i když to zní šíleně, je mi jasné, že se s ní musím za každou cenu seznámit.