Nanny [Marcus Gunnarsen]

,,Tohle musí skončit" vydechla jsem a otočila se k němu čelem. Jeho tvář se jakoby po mé větě celá zmrazila.

,,Cože? Proč? Udělal jsem něco špatně?" sypal ze sebe jednu otázku za druhou.

,,Marcusi jsem tvoje chůva, takhle to dál jít nemůže. To co se mezi námi stalo, navždy zapomeneme a budeme dělat, že se to nestalo" tvářila jsem se klidně, i když jsem měla co dělat, aby pár slaných kapek nevyteklo z mých šedých očí.

,,Ale co když nechci zapomenout?" zamrkal.

,,Pochop mě prosím. Sám víš, že to není správné, proto bude nejlepší, když se to už nebude opakovat"

Z očích mu začaly vytékat slzy. Rychle se zvedl a beze slov opustil můj pokoj. Samozřejmě nezapomněl třísknout s dveřmi.

! Varování: V příběhu se mohou objevovat pravopisné chyby a vulgární slova!