Je t'aime

15+

Sedla jsem si na ledovou střechu domu, a koukala na Eiffelovu věž. Pod mým zadkem se odehrávalo mnoho radosti, kterou prožívali majitelé bytu v domě, na kterém jsem právě seděla.Byl slyšet dětský smích, Vánoční koledy a zpěv tak falešný až byl naprosto dokonalý.Smích ostatních členů domácnosti, kteří se zpěvu natolik smějí, až přestávají dýchat a dusí se.Zamyslela jsem se nad tím, zda také někdy budu takto šťastná a v obklopení mých dětí, které mne budou milovat a zpívat mi Vánoční koledy, budu sedět vedle svého muže, který mne bude hladit po vlasech a pošeptá mi do ucha jak jsou naše děti dokonalé.

Nahlas jsem si povzdechla a protáhla si pravou nohu.Najednou se za mnou ozval dopad a potichoučké kroky, které se pomalu, ale jistě přibližovali.

,,Copak tu děláš tak sama breberko?".Uslyšela jsem za zády a jemně otočila hlavu směrem kterým jsem uslyšela slova.

,,Přemýšlím nad životem." Odpověděla jsem kocourovi.