Marioneta

Držet to bezduché, chladné tělo v provinilém objetí mě dohánělo k ryzímu šílenství. Já to skutečně udělal. Hleděl jsem do tvých nepřítomných očí a pozoroval tu dokonalou pokožku. Za nedlouho se dočista scvrkne a ztratí barvu. Až se tak ovšem stane, já už tu dávno nebudu. Obětovala jsi se, ačkoliv bez vlastního vědomí, abych já mohl naplno žít. Vzpomínáš, jak jsem Ti ta dlouhá léta vyprávěl o našem Šťastně až navěky, jak sis v hlavě bláhově stavěla vzdušné zámky o našem budoucím životě?

Můžeš si o tom navěky nechat zdát. Nyní mi nezbývá než doufat, že jsi své "miluji tě" myslela upřímně.

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━
Právě jste se ocitli ve světě, ve kterém lze stoupat a klesat podobně jako na dlouhém, strmém schodišti. Vždy, než zdoláte další schod k posunu vzhůru však musíte být schopni něco na oplátku obětovat. Jednoduché, že?
Ale co kdyby byla oběť větší, než čeho se vaše srdce dokáže vzdát? No, povězte mi upřímně, byli byste toho schopni?

TW: Obsah nevhodný pro mladé / citlivé čtenáře.