Poslední přání [ZAKLÍNAČ FF]

,,Každá dívka touží po lásce, Vesemire."

,,Byla jsi předurčená k tomu, stát se jedním z nás." přiznal. ,,K tomu láska nepatří."

Nastala dlouhá odmlka.

,,Když budu potřebovat, můžu se na zimu vrátit?" zeptala jsem se. ,,Sem do Kaer Morhen?"

,,Pokud přežiješ." sykl. ,,Ale ty přežiješ."

,,Protože jsem prošla tvým zkurveným výcvikem." i s ironií v hlase jsem se stále dokázala usmát. ,,Přežiju. Jelikož mám stříbrný a železný meč, a tělo pokryté stovkami zasraných jizev."

,,Nikdo odsud nikdy neodešel bez šrámů." odpověděl. ,,Jizvy nás dělají tím, kým jsme."

,,A kým jsme?" otázala jsem se. ,,Po vesnicích se povídá, že unašíme malé děti a krmíme je čarodějnými bylinkami. Ty, které to přežijí se sami stávají těmi kým jsme - mágy s nelidskými schopnostmi. Cvičí se v zabíjení, ztrácejí všechny lidské city a zvyky. Stávají se monstry zabíjejícími jiná monstra. Všichni se domnívají, že je nejvyšší čas, aby někdo začal lovit nás protože netvorů je stále míň a nás víc." podívala jsem se na svého učitele. ,,Takže se tě ptám Vesemire; Kdo jsem já?"

Udělal ty dva kroky, které nás od sebe dělily. Rukami se dotkl mého krku. Z pod mé tuniky mi na dekolt vytáhl těžký, kulatý, stříbrný přívěšek s vlčí hlavou. Po znaku přejel prstem a podíval se mi hluboce do očí. ,,Zaklínač."

🤍

PŘÍBĚH OBSAHUJE VULGARISMY!

❥ Cover je dělaný mnou
❥ Omlouvám se za chyby v textu

[VŠECHNY POSTAVY KROMĚ ARILLIEN PATŘÍ A. SAPKOWSKÉMU, NEBERU SI NA NĚ ŽÁDNÉ PRÁVO!]