you are mine-payton moormeier

,,ne kreténe nesahej na mě!"

,,drž hubu!!! Co si to dovoluješ, takhle semnou mluvit???!"

Úder..pak ještě pár silných ran a já padám na zem do bezvědomí.

Ráno jsem se vzbudila a zjistila, že nejsem ve svém pokoji.
Vše co jsem v tom pokoji viděla,byla postel,skříň a pár detailů.
Bolelo mě celé tělo,a snažila jsem se vzpomenout na to,co se stalo a proč jsem tady..

Včerejší den-23:30

Jsem opilá a vracím se domu po tom,co jsem viděla svého jak je tam s jinou.
Brečím a jdu temnou uličkou kde nikdo není.
Slyšela jsem nějaké kroky,ale nikdo zamnou nebyl. Radši jsem zrychlila krok. Zase ty kroky,otočila jsem se ale zase nikdo. ,,kdo je tu?" Nic. Nikdo neodpověděl.
Už jsem začla utíkat ale za mnou něco slyším a cítím.
Nestihla jsem ,jenom mě někdo vzal za krk a dal mi do pusy nějaký prášek a já ho ,,omylem" spolkla.
Ty prášky jsou na to abys usla,ale na tebe asi nefungují.

Ten někdo: ,,proč neusíná kurva??!"

Cítím únavu a bolest hlavy,a ten ,,někdo" mě hodil do auta a zavřel.

Snažím se otevřít dveře ale nejde to..

,,ani to nezkoušej stejně se ti to nepovede."

Pevně mě přivázal k sedadlu, a už jsem skoro usla.
Moje oči se pomalu zavírají,ale stálé slysim jeho hlas,jak s někým volá.