Every Maze has an end [The Maze Runner/Newt]

Musela zapomenout i své jméno.

Florence přišla do sídla ZLOSINu jako malá holka, ale bolest a ztráta způsobily, že dospěla daleko dřív.

Naučila se nevěřit nikomu.

-----

Jestli se nebojíš, nejsi člověk.

Florence se probudila ve tmě - zlomená, vyděšená a zrazená. Jediné, co si dokázala ze své minulosti vybavit, bylo její jméno, které jí však přišlo nesprávné. Jako by ani nebylo její. Jako by se jí někdo snažil přesvědčit, že je někým jiným.

Kdo je Florence doopravdy? A jak se dostala na místo plné cizích chlapců - jejichž vzpomínky jsou taky pryč?

Hluboko uvnitř jí něco říká, že ono místo zná líp než jakýkoliv chlapec, co tam žije.

Jak je možné, že jí to místo přijde známé i přes to, že tam byla poprvé v životě? A jak to, že jí přijdou povědomí i někteří chlapci?

Florence postupem času přichází na to, že s jedním z Placerů má zvláštní pouto, které oběma z nich přijde až podivuhodně známé.

Plac - místo, které se pro Florence a ostatní Placery stalo domovem - byl obklopen labyrintem - jedinou cestou na svobodu. Nikdo z chlapců zatím nenašel cestu ven, ale Florence cítí, že někde za temnou mlhou, která halí její mysl, se nachází klíč k vyřešení bludiště.

Dokáže se Florence spolu s přáteli dostat ven z Labyrintu? Co na ně čeká tam venku? Budou tam jejich rodiče, kteří čekají, až se jejich děti vrátí domů? Proč vlastně skončili uprostřed Labyrintu? Co hrozného museli ve svém životě provést, aby si vysloužili takový osud? Kdo by děti zavíral na takové místo? A proč má Florence pocit toho, že je někdo neustále pozoruje?

Vzpomeň si. Přežij. Uteč.

-----

⚠️Obsahuje spoilery nejen z filmu, ale i z knih⚠️
⚠️Svět i postavy - až na ty mnou vymyšlené, patří Jamesi Dashnerovi⚠️