Poslední slova před smrtí

V temné uličce se ozval výkřik, tlumený stěnami bytů které v předvečeru vypadali temně. Alastair dostal další ránu do břicha na z pusi mu vytekla temě rudá tekutina která ve tmě dávala důraz a nádech černé kaluže, nebo temné černé díry.
Pohlédl do jeho neobvikle chladných očí. Nedokázal si nepovšimnout jak se jeho oči zableskli nenávistí. Vždy když se Alastair zahleděl do jeho očí obdivoval je, i když byly zaslepeny nenávistí.Skoro až vytesané z tygřího oka, ovšem na levém oku se vždy na světle zalestkl nefrit. Alastairovi vždy připomínali naději, dle něj fungovala stejně. Někdy svítila skoro jako samo slunce, jindy pomalu pohasínala jako oheň do něhož se přestalo přikládat a nebo bezestopi zmyzela. Naděje byla jedna z mnoha věcí která když se zadupala už se znovu neobjevila.
Černé delší vlasy vlály po větru stejně jako jeho černá kápě připomínající obsidián a po rukou jenž ho bily kapala krev. Na konci uličky bylo malé slabé světlo které dosahovalo jen do čtvrtiny uličky. Vše ostatní bylo tmavé.
Postava jenž ho do teď bila vztala na již naposledy se na něj hodil svůj znechucený výraz. Naposledy.
,, Nikdy to tak nemělo být." zamumlal chraplavě Alastair a střenlá zbraň, která se ježtě před několika skundami nacházela půl metru od něj uchopil do rukou. Ozval se výstřel.
Na zem ovšem dopadl i Alastair v křečích způsobené všemi ranami co druhý napáchal.
Temná noc si v podvečer vzal mimimálně dvě objeti.