Odrazy duše

Odkud jsi? Kam míříš? Kdo ti dal život? Následuješ dávné poslání, aniž bys ho znala. Aniž bys věděla proč. Bloudíš světem s pohledem stále upřeným do dáli, s tváří prázdnou i plnou emocí. Odrážíš je a vracíš jako nenápadný stín, kterým ses stala, jako zrcadlo lidských pocitů. Chodíš světem a viděla jsi snad všechno - lesy, města, řeky, hory, pouště i rovinaté nížiny. A přesto se touláš dál. Následuješ civilizaci jako můra vábená světlem, na jehož konci čeká jen spalující plamen. Hledáš. Jaké místo bys měla nazvat domovem, když žádné tě nevolá tak, jak by mělo?

Zažila jsi to, čemu lidé říkají středověk, ale nepamatuješ se. Nevybavuješ si ostří meče těsně míjející tvůj krk ani hranici zhašenou náhlým deštěm tak, že pod tebou nestihla vzplát. Ale to nehledáš. Víš, že ne. Vzpomínky stejně vyblednou. Ty pátráš po něčem stálém, něčem, co nepomine s první dekádou.