A memory of one night

Svíce dohořívala. Knot se krátil, vosk stékal do kalíšku a sbor andělských hlasů v kostele, vyplňoval prázdnotu v srdci prošedivělého staříka, sedícího v druhé řadě dubových lavic.
Z modrých očích stékaly v pravidelném intervalu slzy, kanuly z vrásčité tváře na kabát a tak, jako prchaly slzy z očí, prchal z nich i život.
Dětské - andělské - hlásky z kůru rozezvučely kostel novou koledou, stařík zvedl hlavu a pousmál se na nevinné tváře, co zpívaly pánu Bohu.
Vzpomínky si míhaly před očima, jako by to bylo včera a ne před léty. Viděl sám sebe v bílém rouchu a vedle něj stála ona...