Vítr ve vlasech
  • Membaca 655
  • Suara 10
  • Bagian 7
  • Membaca 655
  • Suara 10
  • Bagian 7
Sedang dalam proses, Awal publikasi Jan 18, 2022
Ahoj, jsem Amélie, je mi 15 a žiju v Charlestonu s mámou. Táta umřel když mi bylo 12. Neměla jsem moc kamarádů a tak jsem byla pořád doma. Máma si všímala, že tátovu smrt snáším špatně, a tak mi oznámila něco, co mi změnilo celý život...
Seluruh Hak Cipta Dilindungi Undang-Undang
Daftar untuk menambahkan Vítr ve vlasech ke perpustakaan Anda dan menerima pembaruan
atau
#24jjmaybank
Panduan Muatan
anda mungkin juga menyukai
Vzpomínky na minulost  oleh Deaneira29
26 Bagian Lengkap
Sidonie Anna Novotná neměla nikdy lehký život. Vždy musela žít pod diktátem a nadvládou babičky. Studium obchodu na škole v Londýně nesnášela, pak musela pokračovat ve studiu marketingu. Jenže zasáhl osud, babička zemřela a ona konečně mohla začít žít. Půlrok v plzeňské zoo byl začátek. Teď už tři měsíce pracuje v Zoo ve Dvoře Králové, vychází se všemi a konečně je svobodná. Rodiče absolutně netuší kde je, zpřetrhala s nimi veškerý kontakt. Prostě jí zklamali, dali přednost klidu a rodinné firmě, před vlastní dcerou. V Londýně měla jen jedno rozptýlení, pravidelné návštěvy zoo. Milovala to tam a ráda si tam malovala, ale možná měla i další důvod tam chodit. Adam Hruška je samotář poznamenaný krutými ranami osudu. Rodiče mu tragicky zahynuli, odešel ze školy a vstoupil do armády, potom byl na misi v Afghánistánu. Zážitky z ní ho ovlivňují i teď, nemá rád lidi a straní se jich. Po odchodu z armády odjel do Anglie, dostudoval a pracoval v londýnské zoo. Před více třemi roky se, ale vrátil domů, hlavně kvůli dědovi. Má rád svůj klid v pavilonu, nesnáší tam nové lidi a rozhodně tu nechce novou ošetřovatelku co sem teď chodí vypomáhat. Jenže občas se přistihne, že je mu v její přítomnosti dobře, takový pocit zažil naposledy před pár lety. Jaké tajemství skrývá obraz jeho bývalého pavilonu z Londýna, který má pověšený v zázemí? Co nakonec odhalí vzpomínky na minulost?
Chlapci v sukních oleh AndyRBlack
87 Bagian Sedang dalam proses
// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.
anda mungkin juga menyukai
Slide 1 of 10
Vzpomínky na minulost  cover
Křehká jako sklo  cover
S pouty jako andílek cover
The Truth Untold cover
Pascalovy stálé pochyby cover
I promise you cover
Vlčí láska [✔️] cover
Chlapci v sukních cover
Jak si mi to mohla udělat? cover
Cesta ke štěstí  cover

Vzpomínky na minulost

26 Bagian Lengkap

Sidonie Anna Novotná neměla nikdy lehký život. Vždy musela žít pod diktátem a nadvládou babičky. Studium obchodu na škole v Londýně nesnášela, pak musela pokračovat ve studiu marketingu. Jenže zasáhl osud, babička zemřela a ona konečně mohla začít žít. Půlrok v plzeňské zoo byl začátek. Teď už tři měsíce pracuje v Zoo ve Dvoře Králové, vychází se všemi a konečně je svobodná. Rodiče absolutně netuší kde je, zpřetrhala s nimi veškerý kontakt. Prostě jí zklamali, dali přednost klidu a rodinné firmě, před vlastní dcerou. V Londýně měla jen jedno rozptýlení, pravidelné návštěvy zoo. Milovala to tam a ráda si tam malovala, ale možná měla i další důvod tam chodit. Adam Hruška je samotář poznamenaný krutými ranami osudu. Rodiče mu tragicky zahynuli, odešel ze školy a vstoupil do armády, potom byl na misi v Afghánistánu. Zážitky z ní ho ovlivňují i teď, nemá rád lidi a straní se jich. Po odchodu z armády odjel do Anglie, dostudoval a pracoval v londýnské zoo. Před více třemi roky se, ale vrátil domů, hlavně kvůli dědovi. Má rád svůj klid v pavilonu, nesnáší tam nové lidi a rozhodně tu nechce novou ošetřovatelku co sem teď chodí vypomáhat. Jenže občas se přistihne, že je mu v její přítomnosti dobře, takový pocit zažil naposledy před pár lety. Jaké tajemství skrývá obraz jeho bývalého pavilonu z Londýna, který má pověšený v zázemí? Co nakonec odhalí vzpomínky na minulost?