Messenger of death

Co by jste udělali, když by jste viděli na ulici osobu, o které by jste si mysleli že umírá? Pomohli by jste? Nebo dělali, že o ničem netušíte a prostě s klidnou hlavou pokračovali dál?

Zara si momentálně říká, že pomáhat neměla. Že se měla otočit jako většina kolemjdoucích a nechat tam osobu na pospas osudu. Její povaha ji to však v tu chvíli nedovolila a ona muži přispěchala na pomoc. Že to byla chyba ji došlo ve chvíli, kdy ji silně uchopil za paži a začal mumlat divná slova. Slova, kterým doteď nerozumí a přesto ji hrají v hlavě jako rozbitá deska.

Vsadila by se že byl opilý. Svedla by jeho konečná slova na alkohol v krvi. Prý, že ji dal něco, co ona musí časem předat dál. Bohužel. V muži nebyla ani kapka lihoviny a to jí došlo teprve o pár dní později.

Vše se začalo až podivně měnit. Vše. Divné sny se staly součástí každé noci a ještě divnejší příhody každodenním chlebem. Že si má dávat pozor na muže s červenými oči, řval za ní, když ho nakládaly do sanitky. A pak si až, když se osoba s červenýma očima dostala do její blízkosti uvědomila, že ten muž není blázen, natož chodící schránka s odpověďmi na všechny ty divné věci kolem. Na všechny věci, které se v jejím životě odehrávají od jejich setkání.