Tajemství se neříká nahlas

,,Viděla jsi to! Tu, tu modrou zář!" Má společnice se rozhlížela ale nic neviděla, zavrtěla hlavičkou a podívala se zpět na mě.
,,Tady!" ukázala jsem na místo kde to světlo bylo.
,,Tady se mihlo to světlo, tady přede mnou jsem cítila ten chladný závan větru!"
,,Rayo, to se ti jen zdálo, pojď půjdeme domů" Zavrtěla jsem hlavou ze strany na stranu, nesouhlasím, vím co jsem viděla a cítila, nejsem blázen.
. .
. .
. .
držela jsem ho v náruči a nechala své slané slzy téct po mé tváři, na tělo v mém objetí.
Krev která tekla mezi mými prsty, krev která pocházela z hrudníku chlapce, který chtěl jenom ode mě pomoct, teď leží bezvládně na zemi, mělce dýchá a jeho srdce pomalu tlouklo.
Hlavou mi běhala věta kterou mi vždy říkal, "Tajemství se neříká nahlas Rayo". Měl pravdu, neříká.....

Fantasy
a
Krimi