Světla Nerefitu

Slyšíš jej?
Mluví tiše, hlasem zastřeným bolestí a smutkem, jako když se uprostřed noci rozezní tmou teskná píseň opuštěného vlka.
Je sám, zoufalý a bezmocný se snaží přivolat zpět svou smečku, svou rodinu, svou družku.
Jeho táhlé vytí plné vzpomínek a úpěnlivé prosby se rozléhá krajinou a zdá se, jakoby ho snad ani nikdo neslyšel.
Upírá své hluboké, divoké oči k záři úplňkového měsíce, s neskonalou úctou a láskou.
Leč nikdo, krom nás ho neslyší.
Nikdo kromě nás nespatřil záblesk šedavého kožíšku, jak vlk mizel v hlubinách lesa.
Odešel a už nikdy se neměl vrátit.
Kéž ho světla Nerefitu doprovází až k Útesům Světa.

~•
Ještě před půl stoletím zuřila v Novém světě vzpoura elfů na protest lidského utlačování.
Byli to dvě zcela odlišné rasy, leč v krutostech bojů se jejich zvyklosti příliš nelišily.
Padlo mnoho mužů i žen, než konečně v opomenutí své pýchy a nenávisti vládci uznali, že jedinou cestou bude smír.
Nebylo by poctivé řeči tvrdit, že mírové podmínky byli oboustranně výhodné - elfský lid byl nucen pokleknout před lidským královstvím a navždy žít jako "Ti druzí" (odpůrci tehdy sepsali paměti jako ,,Cesta Padlých" nebo ,,Zkáza obdařených, vzestup parazita").

Leč ani po padesáti letech zcela nevymizela ona vábivá touha po nezávislosti, vlastních právech a svobodě.
Vyznavači Měsíce začínají spřádat své plány.
Radikálové jsou s to kráčet přes mrtvoly.

Tenarife čeká složitý a především velmi nepěkný úkol, při němž bude nucena klesnout až na samé dno.
Bude to špinavá role, plná lží a intrik.

Ale co když Vyznavači Měsíce tentokrát tahají za špatné nitky?
Stačí jediný chybný krok, jedno špatné slůvko a vše do čeho vložili veškeré své naděje se rozsype jako domeček z karet.

•~
Cover - @Beatitudinem_19