Doktore, doktore (CZ)

*Mali*
Stojíme ve frontě, nesnáším fronty. Člověk v nich musí čekat a nemůže s tím nic dělat. Nemám ráda věci, které nemůžu ovlivnit.

Když už se blížíme k přepážce, Bibi zrovna dostane další záchvat kašle. Snažím se ji uklidnit, hladit po zádech, konejšit. Jenom, co se mi to povede, tak se za námi rozezní pager.

Pohled mě a daného doktora se na chvíli sejde. Dívám se do těch nejmodřejších očí, jaké jsem kdy viděla. Malinko se na mě pousměje a pak už spěchá pryč.

*Lukas*
Zbožňuju fronty. Spousta lidí kolem mě je nenávidí. Ale já si je vážně užívám.

Než se otočím a vydám se směr urgentní příjem, tak se pohledem setkám s maminkou holčičky. Už vím, po kom ty oči zdědila. Dívá se na mě jejich přesná kopie, jenom o hodně unavenější.

~~~~~~
Psáno v češtině, ale odehrává se v New Yorku. Přebrala jsem styl komunikace, tykání/vykání v angličtině a další věci.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli psát v angličtině a tím pádem nemuset řešit tyto rozdíly a nebo psát v našem krásném, českém jazyce.