Conceit » [h.s. ff]

,,Možná že to, jak jsme do sebe na té ulici narazili, byla jen chyba." řekla jakoby bez citů a mě těmi slovy bodlo u srdce. Stává se ze mě citlivka, bože.
,,To si myslíš ty." vyklouzlo ze mě smutným a šeptavým hlasem, ale omylem, aniž bych si to nějak promyslel v hlavě. Tím pádem jsem se hned opravil a to rovnou křičením: ,,Nebo víš co?! Jo, byla to chyba! Nikdy jsem nepotkal blbější holku jako ty!" upíral jsem na ní své zelenkavé oči.
,,Podívej se radši na sebe!" řekla výsměšně, ale v hloubi jejího hlasu jsem vycítil zklamání a hlavně bolest. ,,Nevíš celou pravdu!" sykla a to mě ještě více zmátlo.
Stáli jsme v jedné a té samé místnosti, ve které by se atmosféra dala krájet. Dívali jsme si do očí nenávistným pohledem, ale už ani jeden z nás se neopovážil promluvit.
...
Po smrti jednoho milujícího člověka se Harry změnil. Na toho horšího. Změnil se ale kvůli tomu všemu, co na něj doléhalo. Myslel by jen a jen na sebe, ale jeho srdce ještě není celé zkažené - jako blesk z čistého nebe 'někoho' potká.
'Ten někdo' - jménem Angel - vypadá sice jako andílek, což to má také ve jméně a na první pohled se tak chová, její úsměv tomu také dává sílu. Ale co když v jejím nitru není andílek? Co když si jen na něco hraje? Co pak, když jí jen někdo/nebo spíše něco nařídilo, aby to všechno na Harryho jen hrála?
Harry se v její přítomnosti pomalu, za to ale jistě, mění. Což se ale jemu samotnému (ne)líbí a uvědomuje si měnící se věci.
Kriminalita a hnusné věci, které dokáží psychicky zničit každého člověka, (ne)jdou stranou!
Příběh o lásce, obětavosti, zvyšující se slávě, ale i o lži, hádkách, nenávisti, (kriminalitě?) a celkově o životě a realitě.