POLITÁ ŽIVOTEM
- Reads 195
- Votes 1
- Parts 11
„Haló duše, kam jste se mi schovali? Nenechávejte mě tu, aby mé oči plakali. Kam jste odešli? Jste tu dosti potřeba, tak vraťte se mi už.."
- nechtěla tolik, teď má sbírku básní ze šuplíku
All Rights Reserved
#131
poezie
Join the largest storytelling communityGet personalized story recommendations, save your favourites to your library, and comment and vote to grow your community.
You may also like
Motýlek bez Křídel
Poezie, která je pro silné lidi kteří občas potřebují vyslechnout. Nemám na psycholožku, takže se předem omlouvám za újmu na zdraví
Zlaté červánky
Milá já, nikdy jsem nechtěla rozpoutat oheň. Nikdy jsem nechtěla, abys kvůli mně krvácela. Dnes budu lepším člověkem. Ocitla ses na prahu mezi světlem a temnotou. A vybrala sis světlo. Vždycky to bude světlo. To ale neznamená, že temnota nikdy nebyla. Ušla jsi kus cesty, abys našla své zlaté červánky. A já budu bojovat za to, aby ses už nikdy neztratila.
POPRAVDĚ ✷ sbírka přiznání
popravdě, nic pro mě nebylo jen tak... • druhý díl z lyricko-epické série KRABIČKA ✷ POPRAVDĚ ִֶָ˖·˳˖𓂃 ִֶָComplete
KRABIČKA ✷ sbírka pocitů
jednou jsi přes krabičku potkal jednu holku a ta ti řekla, že být drak a chrlit oheň je oukej... • první díl z lyricko-epické série KRABIČKA ✷ POPRAVDĚ ִֶָ˖·˳˖𓂃 ִֶָ předzpěv, dvojverší~Complete
Skryté myšlenky
(2. díl sbírky Náhodné řádky) Občas mě napadají nejrůznější myšlenky a přepadají všemožné pocity, ze kterých je pro mě nejlepší se vypsat - většinou do poznámek v mobilu, do konceptů na Wattpadu, na papírky, které stejně vždy poztrácím... A teď mě napadlo to právě na Wattpadu zveřejnit, protože proč ne? Třeba se v tom někdo najde, nebo ho to inspiruje, nebo se možná jen nudí a zajímají ho tyto skryté myšlenky této náhodné holky. ©2020 feel46Complete
Ne rozbitá, ale složená
Každá báseň je střípek cesty jedné slečny, která se odmítla smířit s dospíváním jakožto s něčím co má svůj datum expirace. Život je cesta a kdo se zastaví nikam se nepohne. Ať je cesta jakákoliv nikdy bychom se neměli přestat pro sebe snažit. A stejně tak jako doufá, že její cesta nikdy neskončí, tak doufá, že každý čtenář v této knize najde aspoň jeden verš, který mu zlepší den.Complete
Fialový déšť
Mám v sobě část, která si romantizuje melancholii. Která potřebuje proměnit bolest v něco krásného, aby jí dokázala rozumět. A možná existuje někdo, kdo to má stejně. Kdo se v podobných slovech necítí smutnější, ale naopak o něco méně sám. Tak si sem odložím pár nepochopených, toužících a trochu zraněných kousků svého srdce. Třeba v nich někdo pozná ty svoje. 🌧️
A přece si mě pamatuješ
Theo je Zoeyina mladší sestra. Tichá pozorovatelka s měkkým srdcem, hlavou plnou drobných katastrof a rukama, které pořád něco tvoří. Zoey je pro ni jistota, domov i člověk, kterého miluje tak samozřejmě, že si bez ní neumí představit svět. Alex Morrisová je Zoeyina nejlepší kamarádka. Ostrá, sebejistá, nečitelná kapitánka volejbalového týmu, která do Zoeyina života patří už roky. Jako smích po zápase, staré hádky, společné plány a důvěra, která nepotřebuje vysvětlování. Některé vztahy se dají pojmenovat snadno. Jiné čekají ve stínech školních chodeb, v hluku tělocvičny, v rodinných autech a mezi dvěma lidmi, kteří se k sobě pořád vracejí, i když obě předstírají opak.
Poezie, která je pro silné lidi kteří občas potřebují vyslechnout. Nemám na psycholožku, takže se předem omlouvám za újmu na zdraví
More detailsContent Guidelines