Padlý anděl

Viděli jste někdy plakat anděla?. Možná Vám hlavou proběhla myšlenka ,že andělé neexistují. Dovoluji si tvrdit že ano, protože mi jeden padl k nohám. Zelené oči pohlédli do těch mých a i přes zemský prach jsem se polekala jeho krvavých ran na zádech. Přišel o svá křídla, protože se zamiloval. Jeho volnost byla ta tam a zůstal mu jen pocit. Pocit ,který nelze uchopit ani popsat. Jeho bolest se stále stupňovala, ale on neuronil ani slzu. Byl tak bledý, jako čerstvě napadlý zimní sníh. S těžkým dechem mi svěřil své tajemství, svěřil mi svou nehynoucí lásku a já ji opatrovala jako by to byla jediná věc kterou jsem na světě měla. Vskutku to byla jediná věc, která mi po něm zůstala. Ležel v mém náručí, když v tom se rozplynul jako ranní mlha. Před svým odchodem zpět na nebesa řekl jen dvě slova.MILUJI TĚ.