,,Omlouvám se." Má slova protkala to ticho tak jemně, jako pavouk spřádající svou hedvábnou síť.
,,Přestaň to říkat, sakra."
,,Promiň já.. Já se doopravdy omlouvám. Moc mě to mrzí, já.." ale ani tentokrát mi nebylo dovoleno pokračovat.
,,Přestaň s tím už. Nikoho nezajímají ty tvý omluvy. Dokazuješ tím akorát, že jsi totální slaboch. Měl bys konečně přestat couvat před ostatníma. Protože jestli chceš někdy žít, musíš přestat umírat." S těmi slovy potáhl cigarety a vydechl horký kouř. Tu noc už víc nepromluvili. A i přes to mlčení, byl právě on mým nejbližším přítelem.
Šimon s Danielem již jedenáct let žijí se svými sestrami, jejich polovičkami, i všemi jejich dětmi a koňmi svůj idylický venkovský život na ranči. Avšak po letech klidu nastává nečekaná změna, když se Alice s Helenou rozhodnou, že do jejich už tak velké rodiny chtějí přidat další dítě. A aby toho nebylo málo, Šimon se svou a Valeriinou matkou řeší, jestli se nemá ujmout jednoho týraného koně. Ovlivní tyto změny rodinu Malí/Říčánkovi/Heřmanovi tak, že už nebude jako dřív? A je to dobře nebo špatně?
Začátek dalšího rodinného dramatu může být ve skutečnosti začátek zcela nového příběhu.