Osud se změnit nedá. Nemůžeme činit změny v něčem, co nám bylo předurčeno osudem. Stejně jako se nedá vrátit čas. Čas je zkrátka něco, co se dá naplno a úplně prožít jenom jednou. Můžeme si to všechno opakovat ve vzpomínkách, ale nikdy to nebudeme moct zažít znovu. Nebude to stejný. Ačkoliv bychom se snažili sebevíc, bude se to lišit. Na planetě nejsou jediný dva lidé, kteří by byli naprosto stejní. A ani události nemůžou být stejné. Nemůže se to stát dvakrát, aniž by se to nelišilo alespoň o jeden malej detail, kterej by ovšem činil změnu i tak.
A to mě trápilo nejvíc. Že už to nikdy znova nezažiju i kdybych se snažil sebevíc.
,,Mě to trápí kvůli tobě. Mně už to totiž může bejt jedno." tohle byly tvoje slova, který jsi mi šeptala do ucha. Věděla jsi, že je to pravda, ale nechtělas abych to slyšel. Mělas strach. Jenomže to byla pravda, že tobě už to může bejt jedno.
Vypaříš se... Ale já tu budu dál. A bohužel tohle všechno krásný, co bych si přál cítit znova, cítit moct nebudu. Může to bejt podobný, ale s velkým BOHUŽEL to nebude takový, jaký bych chtěl a nebude to ani s tebou. A to mě ničilo.