Noc v muzeu

Hloupá sázka. Stupidní dětinská sázka. To je všechno, co bylo potřeba k tomu, aby teď Harry seděl zamčený v muzejním archivu spolu s tou úplně poslední osobou, se kterou by tohle chtěl podstupovat. Louis Tomlinson.

„Můžeš toho už do hajzlu nechat?! Vidíš, že je to k ničemu a to, že si něco zlomíš, nám fakt nepomůže!" už to nevydržel Louis a vyskočil jako čertík z krabičky, když Harry nepřestával vrážet ramenem do očividně příliš pevných dveří.
„Aspoň se o něco snažím na rozdíl od tebe!" vyštěkl na oplátku kudrnatý.
„Jo? A o co? Zlomit si ruku, nebo třeba pár žeber?" překřížil si modrooký ruce na hrudi.
„Hele, jestli mi nehodláš pomoct, tak aspoň drž hubu... Nepotřebuju poslouchat tvoje blbý poznámky!"
„Jeden z nás by měl používat mozek," neodpustil si menší a s nakrčením nosu si upravil brýle.
„Jo tak to se omlouvám, pane chodící encyklopedie."

Aneb Harry jako třídní prezident posledního ročníku střední školy s menším božským komplexem a stoprocentně ještě mnohem menším zalíbením v modrookém chlapci se zálibou v knihách a Louis jako onen modrooký chlapec, který ovšem nepostrádá drzost a jazyk ostrý jako břitva a který nemůže letošního třídního prezidenta vystát. Plus jejich čtyři společní kamarádi, kteří mají plán, jak se doufejme nadobro zbavit jejich vzájemné nevraživosti...