,,Chyběl jsi mi, měla jsem hrozný strach." Zavzlykala a já ji objal pevněji. ,,Už bude dobře. Jsi se mnou. Už je dobře." Řekl jsem chraplavým hlasem a ona pokývala hlavou. Chtěl jsem přijet dřív, tam moc jsem chtěl, ale opravdu jsme neměli tušení kde je a v komatu ji asi těžko zachráním. Všude má modřiny, dokonce i na bříšku, doufám že tím Lucas nezranil i miminko, pokud přijdeme i o další tak zařídím aby měl ještě horší smrt než tu kterou mu plánuju od toho dne kdy mi ji unesl. - - - - - 1. část ~ 1.6.2022