Nepoddajná srdce

Tate:
Jaxon se jednoho dne objevil v mém karavanu a rozvaloval se tam, jakoby mu to tam patřilo.
V přítmí světel byly jeho rysy ostřejší a naprosto působivé. Byl domýšlivý, arogantní a úplně namol.
Seděl v mém křesle a snažil se mi namluvit, že jsem si spletla dveře.
Možná, protože po mně netoužil, jsem po něm prahla o to víc.
Ve světě, kde bylo vše pomíjívé, on nebyl.
Vzpomínka na něj mě však navždy zbaví slov a racionálního myšlení.

Nic nezaručuju, ale už se to blíží do fáze 18+. Píšu to jen tak, protože je to vlastně jedno