„ Co mi sakra chceš?“ Zeptala se a pořád si udržovala kamenný výraz. Bod pro ni. On se právě teď cítil tak hrozně, že to nedokázal. V obličeji měl zlomený výraz, přesně tak, jak se i cítil. Něco si uvědomil, ať to chtěl nebo ne. Ona byla ta, která ho držela na nohou, bez ní by to nezvládl a zhroutil by se. Uvědomil si, že kdyby jí teď ztratil, všechno ostatní by ztratilo smysl. Záleží mu na ní. „Herms… Ať jsem včera udělal cokoli, je mi to líto. Nic jsem nemyslel vážně.“ Všiml si, že se její výraz obměkčil při vyslovení přezdívky, kterou jí dal. Dívali se jeden druhému do očí a ani jeden se neodvrátil, protože by to ani nešlo. Utápěl se v jejích čokoládových mořích a ani nestál o to se zachránit, chtěl se v nich utopit úplně.