Vzhlédla jsem k nebi, tak, jak jsem mu to tenkrát slíbila. Ale nejspíš bylo moc brzy. Povolila jsem totiž stisk rukou. A to bylo ono. To bylo to, co mě připravilo o tu poslední pozitivní věc v tý sračce, který se říká život. Ale pak přišel on. *** Kolik zlomených srdcí ještě, než vyléčim to svoje?