Guardian

Jeho život byl nanic kvůli bandě blbů. V takovou chvíli je na první pohled jednoduchým řešením ho ukončit.

Co když to utrpení ale smrtí nekončí?
Co když je smrt začátkem dalšího utrpení?
A je to vůbec utrpení, nebo se to v širším pohledu dá považovat za laskavost?

---

Matthew toho měl už plné zuby. Jeho život byl jako černý tunel bez možnosti úniku, ale jednoho dne na jeho konci zahlédl světlo. Bylo krásné, jasné, volalo na něj a lákalo ho. Nedokázal jeho vábivým slovům odolat a vlasně ani nechtěl. S úsměvem na tváři se do něj vrhl a ničeho nelitoval... Nejbližších několik chvil. Pak ale zjistil, že ne každé světlo je vysvobozením. Některé je jen návnadou pro chudáky, které vhodí do ještě větší propasti než ze které se snažili dostat.

Když ale ne každé světlo nosí štěstí, co když ne všechny propasti přinášejí utrpení? Občas je jen potřeba dostatek času a pochopení jak sebe tak i ostatních. Někdy jsme totiž slepí a pro všechnu tmu nevidíme světlo, byť je občas skryté a na cestě k němu stojí spoustu překážek... A nebo jen dvě. Člověk, který vás do temnoty dostal, a nenávist, které se musíte vzdát.

Ale je vůbec možné odpustit někomu, kdo ti každý den ničil život, dohnal tě k sebevraždě a ještě ti kvůli němu hrozí věčné utrpení, zatímco on si bude dál žít a ty ho musíš chránit při všech jeho lumpárnách, kterých není málo?