Pouto

Výkřik z mých úst je přidušen krví, kterou se zalykám. Drobnou dlaň tisknu na tvář a pohlcuje mne tma. Tvrdá rána do žeber nutí tělo reagovat. Choulím se do klubíčka a tiše chrčím. Z dáli ke mne doléhá hřmění urputných bojů. Z posledních sil otevírám oko, jenž zůstalo nezraněno, civím do plamenů, které se ke mne nezastavitelně blíží. Je konec, proběhne mi hlavou. Naposledy se nadechnu. Tlukot srdce utichá a má poslední myšlenka patří otci, matce, bratrovi.