Nikdy Nezapomenu

Olča měla stále zabořenou hlavu v mém klíně. Mně v očích visely slzy. S každým jejím výdechem jsem se modlila, aby tento výdech nebyl poslední. A to už jsem to nevydržela, z očí se mi draly kapky slané vody. Stékaly mi z tváří do klína. Neměla jsem snahu si je otřít, teď mi na tom nezáleželo. Vnímala jsem pouze Olči zpomalující dech. Hladila jsem jí po hlavě a sledovala, jak je její tělo stále zpocenější. Z jejího bříška byla slyšet škrumdající voda. Bylo půl druhé. A já tu seděla s malým nebohým tvorem, který zápasil o každou minutu svého života.Ona byla tak statečná. Nevzdávala to, a já tu byla s ní.