Tato povídka je fanfiction na mnou velmi oblíbenou ságu Odkaz dračích jezdců od Christophera Paoliniho. Dovolila jsem si do svého příběhu vložit několik postav, míst a různých jazyků, abych navodila Christopherovskou atmosféru.
Celé je to založené jen na mé fantazii, kdy jsem chtěla tento úchvatný čtyřdílný příběh rozvést do vymyšleného pokračování. Psala jsem pouze v duchu nekonečného vděku, který cítím k Paolinimu za to, že vytvořil dílo, díky kterému vznikla i tato story.
Je to sice odlišné od příběhů, které jsem zde prozatím vydávala, ale doufám, že se mezi vámi čtenáři najdou i tací, kteří se od fanfiction zaměřených na skupiny a slavné osobnosti, rádi ponoří do něčeho zcela jiného, jako je toto. Užijte si proto čtení této povídky, kterou píši srdcem a věřte, že bych si za ni v životě nic nepřivlastnila. Je to jen pouhý vděk.
Hermiona se po válce snažila působit jako šťastná čarodějka. Plnit si plány, vést partnerský život a usmívat se do objektivů fotoaparátů. Všechno jí šlo na jedničku, ovšem za oponou to bylo úplně jiné.
Začala se odcizovat Ronovi, Harrymu a postupně i všem ostatním přátelům. Nakonec jí došlo, že se odcizila i sama sobě. Nezbývalo nic jiného, než opustit tenhle život, ve kterém její duše stejně nefigurovala.
Kam jí cesta dovede? Jaký svět bude ten pravý? A kdo jí brzy vstoupí do života, aniž by si přiznala, že je to skutečně on?