Poslední Den
  • Reads 30
  • Votes 0
  • Parts 1
  • Reads 30
  • Votes 0
  • Parts 1
Ongoing, First published Feb 04, 2015
Ahoj jmenuji se Linda a je my 15 chodím do 9.A a tento rok budu vycházet.. za to jsem 
moc ráda..     
A je to tu den před vysvětčením "a sakra zítra je je to tu,, říkám si v duchu "ale i když budu mýt dobré známky stejně se netěším co když už nikdy nikoho z mé třídy neuvidím,, říkám mamce ale ona dělá jako bych ji nic neříkala.....


Tak je to  tu 5:00 hodin ráno zvoní my mobil VŮBEC ALE VŮBEC SE MY NECHTĚLO VSTÁVAT!! asi po půl hodině jsem vstala z postele převlékla jsem  do sukně a košile učesala jsem si drdol vzala jsem si kabelku a svetřík do ruky a šla jsem se dolů na snídat. Když jsem šla do školy šla jsem ještě paní učitelce koupit růži. Tak a jsem před školou pořádně jsem se nadechla a šla do vnitř, tam na mě čekali ostatní spolužáci v duchu sem si říkala že je nechci opustit že těch 9 let strávených s nimi byly nejlepší v mě životě.
All Rights Reserved
Sign up to add Poslední Den to your library and receive updates
or
Content Guidelines
You may also like
Až do poslední stránky  by Nelaaq
20 parts Ongoing
Celý život jsem snila o vlastním knihkupectví. A když se mi ve třiadvaceti podařilo otevřít malý obchod s kavárnou v srdci Londýna, připadala jsem si jako ve filmu. Vonělo to po kávě, po papíře a po snech. Jenže realita byla jiná. Nájem byl šíleně vysoký, zákazníků málo a já si nemohla dovolit ani jediného zaměstnance. A pote tu byla má diagnóza... Addisonova choroba. Po nocích jsem učila cizince angličtinu, abych se vůbec alepsoň nějak uživila. A protože jsem na nájem už dávno nestačila, spala jsem potají v zázemí mého obchůdku na starém gauči. Sama, unavená, ale pořád přesvědčená, že to nějak zvládnu. Moje nejlepší kamarádka mi nabízela pomoc. Peníze, dočasné ubytování, cokoliv. Ale já měla svou hrdost. Nebo tvrdohlavost? Nechtěla jsem si přiznat, že padám. A pak přišel on. Nathaniel Wright. Osmadvacetiletý investor s perfektním sakem a výrazem člověka, který je zvyklý, že svět se přizpůsobí jemu. Přišel, postavil se přede mě a oznámil mi, že koupil budovu - a že se mám vystěhovat. Jednoduše. Bez emocí. Bez pochopení. Jenže já se tak lehce nevzdávám. Začala jsem bojovat. O místo, o svůj sen, o všechno, co jsem si vybudovala. Hádek přibývalo. A napětí mezi námi taky. Byl arogantní, sebejistý, nepříjemně přitažlivý. A já ho nenáviděla. A taky na něj nemohla přestat myslet. Protože jak se ukázalo... hranice mezi nenávistí a touhou je tenčí, než bych si kdy dokázala připustit.
You may also like
Slide 1 of 10
Až do poslední stránky  cover
Král Mafie cover
Tajemná dívka ☑ cover
Na viděnou, dívko v ručníku cover
Stín Neapole  cover
Inspiration ✔️ cover
Jen jeho maličká.. cover
LEDOVÁ SOUHRA cover
Revenge cover
Mafia-InfiniteLove cover

Až do poslední stránky

20 parts Ongoing

Celý život jsem snila o vlastním knihkupectví. A když se mi ve třiadvaceti podařilo otevřít malý obchod s kavárnou v srdci Londýna, připadala jsem si jako ve filmu. Vonělo to po kávě, po papíře a po snech. Jenže realita byla jiná. Nájem byl šíleně vysoký, zákazníků málo a já si nemohla dovolit ani jediného zaměstnance. A pote tu byla má diagnóza... Addisonova choroba. Po nocích jsem učila cizince angličtinu, abych se vůbec alepsoň nějak uživila. A protože jsem na nájem už dávno nestačila, spala jsem potají v zázemí mého obchůdku na starém gauči. Sama, unavená, ale pořád přesvědčená, že to nějak zvládnu. Moje nejlepší kamarádka mi nabízela pomoc. Peníze, dočasné ubytování, cokoliv. Ale já měla svou hrdost. Nebo tvrdohlavost? Nechtěla jsem si přiznat, že padám. A pak přišel on. Nathaniel Wright. Osmadvacetiletý investor s perfektním sakem a výrazem člověka, který je zvyklý, že svět se přizpůsobí jemu. Přišel, postavil se přede mě a oznámil mi, že koupil budovu - a že se mám vystěhovat. Jednoduše. Bez emocí. Bez pochopení. Jenže já se tak lehce nevzdávám. Začala jsem bojovat. O místo, o svůj sen, o všechno, co jsem si vybudovala. Hádek přibývalo. A napětí mezi námi taky. Byl arogantní, sebejistý, nepříjemně přitažlivý. A já ho nenáviděla. A taky na něj nemohla přestat myslet. Protože jak se ukázalo... hranice mezi nenávistí a touhou je tenčí, než bych si kdy dokázala připustit.