,,Proč tu jsi?" Zeptal jsem se ji, když jsem ji viděl na střeše naší školy. Musel jsem ji vyděsit, protože sebou jemně cukla.
,,Jen přemýšlím o tom co všechno se za celou tu dobu stalo." Zašeptala skoro neslyšně. Sedl jsem si vedle ni a přikryl se dekou, kterou měla ovinutou kolem sebe.
,,Nic si z toho nedělej, nemůžeš za to, bylo to jeho rozhodnutí."
Zvedla se na nohy a mně se ulevilo, myslel jsem, že jsem ji promluvil do duše. Vyvedlo mě to z omylu ve chvíli, kdy jsem ji viděl jak dělá krok vpřed a padá ze střešní římsy.
All Rights Reserved