Jako každou noc sedí dívka před obrovským oknem, na šedivém polštáři a sleduje zářící město. Tisíce žlutých, stovky červených a desítky modrých světel jí dodávaly odvahu a pocit moci. Tohle všechno vybudoval člověk. Tohle všechno tu bude fungovat a svítit ještě dlouho. Potřebovala věřit něčemu, co při ní bude nekonečně dlouho. *** Elektřina je něco velice nestálého, ale přesto se na ní spoléháme. Co bychom bez ní byli? *** Od horizontu se pomalu až k oknu dívky začala přikrádat tma. Tma bez tisíců žlutých světýlka, tma bez stovek červených a tma bez desítek modrých světel, zaťala zuby do našeho křehkého světa. Tohle se už několikrát stalo na pár minut. Dívčí postava už nebyla před oknem. Klidně oddychovala ve své posteli, s vědomím, že zítra večer uvidí všechny ty světýlka dodávající odvahu a pocit moci. Světla se už nevrátí. Tma ovládne nejen ulice a zákoutí měst, ale i lidskou mysl a duši. Nastane chaos, který nikdo nedokáže zastavit.