,,Občas člověk prostě nemůže mít vše, co chce. Život takový je. Alespoň můj život mi to dal jasně najevo. Takže i když vím, co přesně bych teď chtěla udělat-" její zrak opatrně sjede k mým rtům, které se poslušně pootevřou. ,,-nemůžu to udělat." Zase se vrátí k mým očím.
,,Ty možná ne, ale já ano," vydechnu a opatrně se svou tváří přiblížím k té její. Slyšela jsem, jak se přerývavě nadechla. Už jsem ani na vteřinu neváhala. Lehce jsem nadzvedla hlavu a jemně přitiskla své rty na její.
Janin život se začne v novém městě dost komplikovat. Vyrovnávající se s rozchodem jejích rodičů a snažící se vyznat v lásce je nucena si uvědomit své hodnoty. Bude jí při tom ale krásná Domča podporou nebo spíše komplikací?