Probudí se a všechno je... v pořádku. Všechno je dobré. Slunce svítí, ptáci zpívají, postel je teplá a měkká.
Tak proč má pocit, že mu něco chybí na rukách bez poskvrny? Proč ho zarazí pohled na mladíka v kuchyni, když je vše v pořádku? Proč si mladík mne čelo, když je vše v pořádku?
Proč má pocit, že zapomněl něco důležitého?
Proč má pocit, že něco není v pořádku?
Ne. Všechno je v pořádku. Slunce svítí, ptáci zpívají, mladík dělá snídani. Všechno je v pořádku.
---------------------------
Půlnoční nápad. Nevím, kam se to vyvine, co bude dál. Jen tuším a doufám, že se mi to podaří tak napsat. Jestli jo, tak to bude zázrak.
Mělo by se to pohybovat někde mezi Na Hromnice o den více, Počátkem, Koralínou, Populací 437, Viváriem, Věčným svitem neposkvrněné mysli a Stepfordskými paničkami.
Za nádhernou obálku děkuji Adís Okami!
Říká se, že zoufalí lidé dělají zoufalá rozhodnutí.
Jak moc zoufalý musí být Harry Potter, když napíše dopis se skrytou žádostí o pomoc zrovna nenáviděnému profesoru lektvarů, Severusi Snapeovi?
Odříznutý od přátel, vysílený a zoufalý mladík každý den trpí tak, že i smrt by pro něj byla vysvobozením a jeho jedinou nadějí se stává právě Severus. Ve chvíli, kdy sleduje vzdalující se sovu s dopisem pro profesora lektvarů netuší, co vše těch pár napsaných slov změní. Zatím nemá ani ponětí, že se jeho život obrátí vzhůru nohama a bude čelit mnoha nebezpečím a těžkým rozhodnutím.
Jak může dopadnout spolupráce dvou mužů, kteří se z hloubi srdce nenávidí? Nebo snad ne? Je pod slupkou profesora lektvarů více, než jen pouhá nenávist a dokáže si tvrdohlavý mladík připustit, že čas strávený se Severusem je pro něj více než důležitý?
Upraveno 07/2022