Heroinová Princezna

Už je to tu zase. Ta neskutečná touha po vpichu. Ale chybí mi to nejdůležitější. HERÁK..Zatím si ubalím brko a pak něco seženu. Snad nějaký z mých kamarádů bude něco mít.
Jdu na to! Pohodlně se usadím na gauč a podpalím to.. Táhnu pomalu a v klidu. Užívám si každou vteřinu. Když v tom mi zazvoní telefon. Volá mi Kejsy. Prý byla před chvílí u dealera tak jestli se může stavit. Vzhledem k tomu,že mám absťák tak jí to odsouhlasím. Než přijde,dohulim si svoje žbré.
Slyší odemykání... Mám strach... Moje mysl je uplně někde jinde. Citím se jak v hororu... Kroky... Pomalu se blíží do mého pokoje. Najednou se na zemi objeví stín... Celá se klepu a nevím,co mám dělat. V tom cvakne klika a rozletí se dveře. Můj strach je pryč. Ve dveřích stojí Kejsy a v ruce drží pytlík s bílým práškem. Připravíme si svoje nádobíčko a jdeme na to...
,,Ach! To je krása..." zvolá Kejsy,která už to má z sebou.
Já mám po chvilce stejný pocit. Absťák je pryč a ten skvělý stav tady. Ležíme na zemi opřené o postel a užíváme si to. Když nám stav vyprchá,zvedneme se a jdeme do práce,aby jsme měli na další dávku. Drogy jsou to jediné,co me drží při životě. Rodinu nemám, protože moje matka umřela když mi byly 2 roky a otec se uchlastal. Vyrůstala jsem v pěstounské péči,ale můj náhradní fotr mě zneužíval,proto jsem takhle dopadla. Měla to být záchrana jen na chvíli,ale stala se z toho závislost. Každý den si musím dát minimálně jednu dávku,abych aspoň na chvíli opustila realitu a byla ve svém světě. Ve světě,který je plný barev,lásky,přatelství a je v něm mír. Nikdo si neubližuje a nikdo nikoho nezneužívá. Drogy jsou jediná možnost jak se na chvíli zbavit starostí.
Procházím se po knihovně,ve které pracuji,když v tom si všimnu zajímavého kluka. Má dredy a pierc ve spodním rtu. Vypadá zajímavě. Dost se mi líbí. Půjdu se ho zeptat jestli nepotřebuje s něčím pomoct.
,,Ahoj,můžu ti nějak pomoct?" Zeptám se.
,,Ahoj,ano můžeš. Hledám knížku s názvem Memento." odpoví mi mile.
,,Pojď za mnou..!" pobídnu ho.