Stínovrah

...
Strážní mě zase vytáhli na nohy. Král se dvěma dlouhými kroky ocitl u mě. Pevně mě chytil za vlasy až se mi hlava zvrátila dozadu jak při tom trhl rukou. Přiblížil ke mně obličej tak blízko že jsem na tváři cítila teplo jeho dechu "Nájemná vražedkyně co mě přišla zabít mi teď říká že jsem vrah, jaká ironie. Ale máš pravdu, můžu tě zabít kdykoliv budu chtít. Být tebou tak na to pamatuju."
Zašklebila jsem se. Lhal, nemohl mě zabít a věděl to. Potřeboval vědět kdo po něm jde a já to věděla.
Ale mýlil se. Mě nikdo nezaplatil. Nikdo mě neposlal, poprvé v životě jsem šla po někom z vlastního zájmu. To mu ale říkat nebudu, baví mě jeho strach.
"Odveďte ji pryč! Nechte ji zbičovat, natáhnout na skřipec nebo cokoliv! Už toho mám dost!" Poslední větu zakřičel.
Stráže mě chvatně táhli pryč, ani mě nenápadně jim to zjednodušovat. Vzpouzela jsem se co to šlo "Hlupáku!" Křičela jsem po cestě, už se mi k mojí radosti zas vrátil dech. Než mě vytáhli ze dveří, stihla jsem ho počastovat ještě několika neslušnými, ale podle mě naprosto přesnými přirovnáními.
Se samolibím úsměvem na rtech jsem sledovala jak za mnou zavírají dveře do síně. Poslední pohled dovnitř mi odhalil výjev jak král rozzuřeně hodil talíř, co ležel na stole přes celou místnost.
...