Nad vrcholky hor a skrze strouhy řek

Harry už si ani nepamatoval, kdy a kvůli čemu jejich vzájemná nenávist začala. Klidně to mohlo být už ve školce, kvůli rozšlápnuté bábovičce nebo sebranému autíčku, ale to už si nejspíš nepamatoval ani Louis. Nebylo v tom možná ani nic víc než prostý zvyk. Zvykli si na uštěpačné poznámky, naschvály a věčné hádání se i o ty nejmalichernější hlouposti do té míry, že už si neuměli představit jediný den bez druhého. Jenže pak se Louis na jeden celý týden vypaří neznámo kam. Když se vrátí, nejprve se všechno zda jako předtím, ale není. Harry je jediný, kdo to pozná. Tohle není ten stejný člověk. Tohle není Louis. Vypadá jako on, ale tohle není ten, koho Harry nenávidí. A tak zahajuje pátrání, protože to je přece úplně normální, když někdo unese vaši odvěkou Nemesis a nahradí ji levnou kopií, ne? Jenže co když se rozhodnutím najít skutečného Louise, zaplete do děsivé pavučiny, v níž už zemřeli Louisovi rodiče a on zmizel beze stopy? A co když pátrání po někom, koho jak postupně zjišťuje vlastně vůbec neznal, vede daleko za hranice světa, který známé do říše, kde ožívají, jak lidské sny, tak noční můry? Bude schopen splnit, co slíbil sám sobě a Louise najít? A bude vůbec schopen ve světě, kde lidská pravidla neexistují, kde se nedá věřit nikomu a ničemu a kde se i sny mění ve smrtelné nebezpečí, přežít?