Sluneční paprsky osvětlují listy, potichu hrajíc jejich symfonii mezi korunami stromů, a potchíé dopadnutí když vítr abere moc velké síly a listy spadnou. Osamocená postava stála před hrobním kamenem, zastrčeným samotný v rohu malého hřbitova. Nikdy si nemyslel že tu bude stát, nikdy v jeho životě ho nenapdlo že bude stát před svím hrobem, koukat na jeho jméno vytesáno do kamene, aby bylo napořád zapamatované, proto také jsou hřbitovy, ne? Aby se neapomnělo na zesnulé.