,,Nesnáším tě!" vykřikla mi, se slzamy, do očí.
,,Já tebe ale víc!" opáčil jsem na ní stejným tónem.
...
,,Miluju tě..." řekla a začala plakat.
Vydechl jsem. ,,Já tebe, zlato." objal jsem jí a políbil.
...
,,Nelži mi." řekla a podívala se stranou.
,,Nelžu! Nikdy bych to neudělal!" hájil jsem se.
Vydechla a pokroutila hlavou. Nakonec ukázala na dveře.
...
,,Já se ale o tebe nezajímám." mrkla na mě.
Já jsem jen protočil očima a odfrkl si. ,,Já přece o tebe taky." zašeptal jsem. Možná, že jsem teď lhal.
...
,,Myslíš to vážně?" začala se smát jak blázen. ,,Pro boha, pro boha, pro boha! ANO!" začala plakat štěstím a skočila mi do sevření.
nejtěžší úkol za celý můj život bylo přesvědčit své rodiče že už mi není 7 a nemusí mě hlídat jak děcko na hřišti.ale od toho co se stalo mě kámošce emi se všechno ještě zhoršilo. pak mi do života přišel on a převrátil mi život naruby...
„nevim o co ti jde a dej mi pokoj!"
„prestan se vztekat kočko nic jsem neudělal"
„rikam ti nech mě"
„jinak co hm zavoláš na mě brášku?"
„a co když jo?"
„zbytecny, máme dobrý vztah" zasklebi se na mě a chytne můj bok kterým mě priteskne na jeho tělo