Hlubina
  • مقروء 646
  • صوت 113
  • أجزاء 16
  • مقروء 646
  • صوت 113
  • أجزاء 16
إكمال، تم نشرها في فبر ٠٩, ٢٠٢٣
Naďa je zapálená mikrobioložka, která se snaží udržet v drsném konkurenčním světě vědy.
Jednou z dalších strategií přežití je spoluúčast na projektu mapujícím nově objevenou zatopenou vertikální jeskyni.
Stačí zpracovat vzorky jako vždy, nějak to sepsat, vydat článek a má odškrnuto.
Jenže něco je tentokrát jiné. A ani nejnovější vědecké metody nedokáží říci co.

"To bude chtít další kafe."
_____
Napsáno pro Open Novella Contest 2023, na základě tématu 32.
جميع الحقوق محفوظة
قم بالتسجيل كي تُضيف Hlubina إلى مكتبتك وتتلقى التحديثات
أو
#9věda
إرشادات المحتوى
قد تعجبك أيضاً
Taemanta - původní verze بقلم AdlenAbiesFir
105 جزء undefined أجزاء مستمرة
'Nestvůru Shareh ochraň vlastním tělem a ona svými slzami koryta jezer a řek naplní. Bohyni Kheevee obětuj popel mrtvých těl a na oplátku ti bude dána úrodná půda. Duši Narivi nabídni doušek své krve a její Světlo životy stovkám chorých zachrání. Uctívej Trojici, které vděčíš za svůj domov, za jídlo které jíš, za vodu, již piješ, a za srdce, co ti bije v hrudi. Vzývej k nim a ony vyslyší tvá přání. U oltářů k nim promlouvej a ony jednou promluví zpět - když vhodným se jim budeš zdát, taemantou svým tě jmenují. Avšak démona z pouští za mořem se straň. Jeho šepot neposlouchej, jeho jméno nezvolávej, před jeho stinnými spáry utíkej. Dobrým duchem se zprvu může zdát, za své služby si však vybírá krutou daň - totiž Hariim v nouzi pomoc nabídne, smrt a zkázu po sobě zanechá. A co Hariim jednou zničí, to bez pomoci vyšší moci sedminohý Ruchka napravit nedovede. ' - Dobrého dne Ti přeji, milý čtenáři! Mé jméno zní Adlen, jsem místní vypravěčkou - ostrované ze Saabe mne však nazývají Mantiviira. Věz, že stránky, do nichž se chystáš začíst, byly vylouhovány v těch nejlepších bylinných odvarech, okořeněny různorodou magií, šamanstvím i zkáznými kletbami, před nimiž bych se měla při toulkách příběhem na pozoru! Dovol mi, abych se stala Tvým průvodcem! Smíš se mne zeptat na cokoli, co Tě tu zaujme, co Tě tu překvapí či nadchne! Pokud budeš chtít, ráda Ti představím některé z domorodců, zavedu Tě na ta nejpodivuhodnější zákoutí či Ti odhalím nejedno místní tajemství! Ještě před tím, než se společně vydáme po stezkách z písmen před brány přístavu Taeka Saabe, což takhle se něčím posilnit? Mám tu tác plný místních lahůdek, džbánek horké vody a nějaký ten dobrý čaj! No tak, můj milý čtenáři, neupejpej se, je libo šálek? Či rovnou dva?
Zakázaný bratr بقلم Ailitia
68 جزء undefined أجزاء إكمال
Napadlo vás někdy, jaké by to bylo žít v budoucnosti? Ve světě plném vynálezů, úžasných inovací a snad i mimozemských návštěvníků? Představte si, že se vám toto přání splnilo. Žijete v Londýně v roce 2270. Můžete žít ve futuristických částech města, nebo se usadit na jižním břehu Temže, kde život stále připomíná časy dávno minulé. Svět zažívá nebývalý pokrok. Poprvé v historii je překročena rychlost světla, lidé se poprvé setkali s mimozemskou civilizací. Život se zdá být zdánlivě bezchybným. Stačí však málo a vy zjistíte, že takový rozhodně není. Stačí zahnout z osvětleného bulváru do vedlejší uličky, kde v nočním mrazu spí na holé zemi opuštěné dítě. Pokud vykouknete z bubliny vaší pohodlné existence, zjistíte, že svět není tak krásný, jak se zdá. Anglie stále bojuje ve světě za své zájmy. Proto, abyste se vy měli líp. No není to od ní hezké? Je, že ano? A co když vám řeknu, že za Anglii a vaše pohodlí bojují a umírají muži a ženy, kteří mnohdy nejsou ani pořádně dospělí? Co by, řeknete si, bylo to jejich rozhodnutí. Jsou to přece jen vojáci. Vycvičení profesionálové zvyklí na ztráty ve svých řadách. Jistě, to si myslí všichni, nejste sami. Ale potkali jste je někdy? Vydali jste se k letišti královského letectva, které máte téměř za dveřmi a promluvili jste si s vojáky? Myslím, že ne. Jinak byste věděli, že to, co si celý život myslíte, není pravda. Nejsou to žádné vražedné stroje. Jsou to skuteční lidé, kteří mají skutečné problémy, emoce a city. A ono „svobodné" rozhodnutí, které je vehnalo do řad armády, nebylo vždy tak úplně svobodné. Tohle je příběh jednoho z nich. Řadového vojáka, který si nikdy nedokázal zvyknout na smrt. Příběh vojáka, který se rozhodl raději riskovat život v armádě, než zemřít na ulici. Pozor! Probíhá korekce.
ŠÍLENÍ - sbírka poezie بقلم ekopoezie
20 جزء undefined أجزاء إكمال
Už nejsem naivní, jen ti už dlouho dlužím obraz, až namaluju další stěží, bude to odraz, odraz osobního růstu, z nějž nás strach tolik střeží a začátek, začátek básnířského půstu. Už nejsem naivní, jen bych ráda začala otázkou, proč zapadají vždycky tmou jen ty vzpomínkové obrazy, jichž ostatní si nevšimnou, z nichž v duši nás nemrazí. Už nejsem naivní, tak jsem nostalgií pomalovala zbytky holých zdí, ostatní neřeknou si „škoda", tak je zohyzdí... Říkala jsem ti už, jak začala jsem se hledat? V tomhle dopise. Už neschovávám, co nelze schovat, neschovávám se, protože já nezapomněla a píšu o tobě víc než mi milo, už nejsem splachovací, tak křičet by se chtělo, ač už vím, že nevyhrávají ti, co nejvíc křičí, visí ti na zdi cizí dílo? Držíš mi místo? Nemůžu si pomoct, tak brečím a přitom se směju, znáš to... Už nejsem naivní... Ale už ses našel? V dopise, co nikdy neodešlu, co nepozná bezpečí obálky, pro něž nemusíš na poštu, co nevhodím ti do schránky. Už nejsem naivní, ale našel ses doopravdy? V ložnici na stropě, v nás, nich, tě, mezi cizími prostěradly... už na tom nesejde, ale ať jsi šel kamkoli, doufám, že ses tam dostal všemu navzdory. Už nejsem naivní, jen mě to zas dohání... šílení - ty, tak to abych nahlásila ztráty, protože pocit šílení není ten, který mě opustil, už nebaví mě tohle schovávání, těžko se pak bere rozum do hrsti - když jsem pořád naivní.