Málo co by to období dovedlo popsat do podobné hloubky, jako veliký Měsíc odpradávna provázející planetu Zemi v její pouti vesmírem. Tak zářivý, svým způsobem romantický, stejně jako vysoké plameny temných ohňů. Krásný jako slunné dny plné smíchu a veselí, lásky a štěstí, v němž víly tančí nad krajem a chrání jej před zlými čarodějkami mučícími nevinné obyvatele jednoho z malých měst schovaných mezi kopci. Dobrotivý jako matky dohlížející na své děti, jako otcové snažící se zabezpečit je a přinést jim i další den trochu jídla k zahnání hladu. A přesto je důležité mít na paměti, že i velké zářivé slunce musí jednou za čas zapadnout. A ona pověstná záře pak mizí, zanechávajíc po sobě temnotu protkanou vytím vlků, nářkem zraněných a zvráceným smíchem temných sil rezonujícím ze tmy.
Bojíte se? Ach, nebojte. Prosím. Jen poslouchejte, v zájmu vlastního zdraví. Tolik bych si přála, abyste právě vy byli v pořádku. Abyste neudělali stejné chyby jako oni. Prosím, neplačte, pokud vás můj příběh udělá smutnými. Třeba se ani nestal. A třeba se právě vaším přičiněním už nikdy stát nemusí.
...
Novela psaná do soutěže Open Novella Contest 2023
Téma - Náramně jsem si užila ničení všeho (Taylor Swift)