Taje Léto a všude jsou krysy

Stojí proti sobě, Lída s vlasy ke kolenům a odrané prašivé psisko. Stojí vprostřed návsi. Lída se hryže do rtu. Pes má plnou hubu mrtvé krysy, tvář rozleptanou, z očních důlků se mu řine hnis plný písku, vpíjí se do slepených chlupů. Nad lesem se zablýsklo a na západě, kde se obloha slévá do pijanské žluti se honí bouřka. Nikde žádné hvězdy, ne, dnes nic, jen mezi letícími mraky měsíc lhostejně zírá a jeho bledá, bídná zář přerývaně tluče Lídu do zátylku. Dívá se mlčky na její bosé, zaprášené prsty, a pak na bolákovité a pořezané packy zvířete. Čekají, i když neví na co, možná Lída by věděla, možná by měla vědět, ale nic... nikdo. Inu což.