„To je dcera toho chlapa, co nám dluží ty prachy, ne?" Vysoukal ze sebe trhavě Bryan a po čele mu začal stékat pramínek potu.
„No to teda není, ty idiote! Jak jsi přišel na to, že je to zrovna ona? Vždyť ji ani není podobná! Maria je blond a je asi o metr vyšší, než tahle...", chvíli mával rukou mým směrem a hledal, jak nejtrefněji by mě pro můj vzrůst označil.
„To je jedno!" Zařval po chvíli a popadl ze stolku svou zbraň. „Co s ní mám asi teď jako dělat? Jste banda naprosto neschopných idiotů!" Dál řval a přitom mával zbraní. „Co chceš dělat Andrewe? Pustit jí nemůžeme." Ozval se Peter a já se na něj prudce otočila, což asi nečekal a pustil mě. Zoufale jsem se na něj dívala a nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekl.
„Standartní postup", zašklebil se ten Andrew a namířil na mě zbraň.
----------------------------------------------------
Jmenuji se Andrea Saicová a je mi 17 let. Můj život byl obyčejný do doby, než došlo k největšímu omylu co můj život potkal a já se ocitla na špatném místě v ten nejhorší možný čas. Můj život už ani zdaleka není co býval. Mé staré já zemřelo.
All Rights Reserved