Vrah z Bellevillu: Satisfakce

I EMPATIE MÁ SVOJI TEMNOU STRANU. Říká se, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly a pouť do ráje naopak začíná na samém jeho dně. Ovšem co když počátek vaší výpravy je právě v nebi?

I když by se zdálo, že obsah bellevillské Pandořiny skříňky již nemůže být zrůdnější, Halloranovy sumární soudy ještě ani zdaleka nebyly podvodní špičkou ledovce, o které nemalá část obyvatelstva nemá nejmenší tušení.
To jediné dává Violet příležitost. Příležitost, že Belleville svými skutky sám sobě za celá desetiletí korupce a oprese postavil sud, který nyní stačí jen naplnit střelným prachem reality a dostatečně silným impulsem osudně zažehnout.

Ovšem v životě nikoho zákonitě nic nefunguje přesně tak, jak si zamane. Violetin plán vyvolání Bellevillské noci hrůzy má sice znamenitý záměr a vyvrcholení, ale jeho realizace je sama o sobě tanec na nebezpečně tenkém ledě. Vždyť kdo by v nekompromisní normalitou a konvencemi odkojeném Bellevillu bez neprůstřelných důkazů věřil zrovna někomu, jako je ona? Kdo by věřil lidské výrobní vadě, i kdyby jen částečné?
Violet se však svého plánu i přes nemalé pochyby a Gillův nesouhlas nemíní vzdát, i když pouť z pekla do nebe za vytouženou vendettou a tvrdým resetováním bellevillské společnosti se tak již brzy ukáže jako daleko trnitější, krvavější a hlavně nevyzpytatelnější, než jak se na první pohled mohlo zdát, zvlášť když Gillova pavučina kriminality byla nechtěně natržena, a zájemců o kýženou smrt Fialového vraha tak rozhodně není málo.

Krvavá Naděje však umírá poslední, jen aby nakonec všechno nečekaně dopadlo jinak, než jak si jediný obyvatel Bellevillu dovedl představit i v těch nejšílenějších snech, a dokázala tak, že Osud se na rozdíl od Smrti nikdy přelstít nedá.