Já kůň

Každý kůň neměl to štěstí se narodit tam kam opravdu patří, já se narodil tady v naši stáji, pamatuji si že když jsem se narodil a po chvíli jsem viděl lidi, „jeden..dva..tři..čtyři..pět? Proč tolik? Mami co se děje?"
máma ležela olizovala mě a říká.. „to nic zlato moje, nic se neděje" byl jsem klidnější ale stejně jsem byl ve střehu snažil jsem se postavit ale neslo to, padal jsem jak hrušky ze stromu které tak mám rad, nakonec se mi to povedlo opřel jsem se o zeď ? Tak se to jmenuje? Říkala mi to Mama, byl jsem malý a zvědavý a tak jsem se šel podívat za těma lidma, byli mooc velicí ale byla tam jedna taková holka, hnedovlasá s oranžovou mikinou, měla slzy v očích tak jsem šel za ní „hele neplakej copak se deje ?" z jejich úst vyšla tato slova „ahoj chlapče tak rada tě vidím " „také tě rád poznávám oranžová " hodil jsem otočku a šel za maminkou se napít.
Byl jsem unavený a hladoví maminko mlíčko bylo to nejlepší na čem jsem si mohl pobaštit.
Chviličku tam ti lidi byli a koukali na mě a já pořad pozoroval oranžovou..a najednou slyším tiché hlasy „joo Baileys mu bude slušet " říkal jsem si „ jaký baileys ? Co to melou za kraviny? " „zlato moje, dávají ti jméno" povídala maminka.
chtěl jsem poslouchat dal ale odešli.
poté co jsem je už neviděl ani neslyšel tak jsem zalehl k mamince a usnul jsem.