Je to již padesát let od války s posedlými. Od války, která rozdělila obyčejné lidi a hybridy na dva tábory. Obrovský prales a území za ním je pro lidi nyní zakázanou oblastí za jejich zradu. I když si lidé našli způsob, jak se za magickou bariéru dostat, nečeká je nic hezkého. Pouze stateční dobrodruzi se dokázali dostat tam i zpět, ale s vážnými zraněními. Mnoho z nich tvrdí, že tak vážná zranění jim způsobil šupinatý král.
Ariu vždy les zajímal a dělala vše pro to, aby se tam mohla alespoň jednou dostat. I přes skoro zkaženou zkoušku dobrodruhů se jí a jejím přátelům konečně naskytla možnost do lesa vejít. Ariu už ale nepoháněla touha po dobrodružství. Byla to jiná síla, která ji přitahovala hlouběji do lesa. Síla, která v ní vyvolávala divné sny, možná vzpomínky. Chce zjistit, co má s lesem společného a kdo je ten šupinatý král, na kterého neustále tak myslí a kdo je ten temný lovec, který se snaží, aby se tyto dvě bytosti nesetkaly.
Díky nebezpečnému odpadu, který nějací géniové více jak před dvě stě lety vypustili do pitné vody, se celá lidská populace změnila ve zvěř. Ne tedy doslova. Dostali jejich návyky i možnost proměny, ale to je velice vzácné.
Stejně jako zvířata i my se dělíme podle masožravců, všežravců a býložravců. Bohužel při mé smůle, já se narodil jako jeden z posledních pávů na celé planetě. Už jen z důvodu, že jsme vyhynulý druh, nás buď odsuzují, nebo berou jako posvátné.